Osobní vize účastníků

Osobní vize a příspěvky účastníků projektu:

Petr Hájek:

Jak chci ve vesničce SoMA žít
Mám velké děti a opustil jsem spolu s nimi rodinné hnízdo v dvougenerační vile na malém pozemku v Praze. Hledám svůj nový životní prostor, který mi umožní svobodně, zdravě a soběstačně žít ve vlastní pravdě svůj vlastní život vedle blízkých lidí v prostředí přírodní zahrady. Čerpám inspiraci z permakultury, z rodových statků, z vlastního konceptu osobního domu. Živím se projektováním  flexibilního přírodního bydlení v přírodních zahradách. Toužím sám žít podle toho, co vyučuji, a zároveň to sdílet se širší komunitou podobně naladěných lidí. Chci se společně se svými přáteli učit novému umění života na Zemi. A protože důvěryhodná komunita, která se učí, je škola, spolupracuji se svými přáteli na založení vesničky SoMA.

Vize mého životního prostoru je v souladu s konceptem a s mojí filozofií osobního domu a je jednoduchá. Chci žít ve svém malém domě uvnitř rodové zahrady, ve které budou žít také moji nejbližší tak, jak sami budou chtít. Můj dům bude malý: Bude tu pokoj se spaním na rozkládacím gauči u kamen a pracovnu architekta a s pracovním místem pro dva až tři lidi. Tyto dvě místnosti bude spojovat prostor kuchyňky s přilehlou hygienickou buňkou u „zimního“ vstupu:



Dům bude stát stranou, v klidném prostoru mezi vysokými listnatými stromy, zahrádku bude mít docela malou, dosti divokou a experimentální protože hodně cestuji, a vůbec všelijak jinak tvořím. Budu chtít ještě prostor nebo kousek prostoru v nějaké společné kanceláři nebo tvůrčí dílně, kam budu chodit do práce. Moje rodina a přátelé budou chodit na návštěvu do mého domku a já budu chodit na návštěvu ke svojí rodině v naší rodové zahradě a všechno, a všechny, koho potřebuju najdu ve vesničce :-)

Jakou roli budu hrát ve škole SoMA
Škola SoMA je můj život, můj domov i místo pro moji práci a seberealizaci. Kromě rodiny a přátel a všech věcí které k provozování školy v zahradě budeme potřebovat je tu můj atelier navrhování přírodních staveb jako jedna ze zakládajících ekonomických buněk školy (www.atelierhajek.com). Je to prostor částečně v mém domě a částečně ve společných dílnách. Atelier vedu na  živnostenský list a spolupracují zde se mnou cca další tři lidi. Ačkoliv si nejsem jistý názvoslovím, protože doba se mění, v principu jsou to učni, účastníci experimentu obnovy nezávislého učňovského školství. Zároveň jsou to pravděpodobně členové spolku a ekonomicky soběstačné jednotky. Alespoň dokud nenajdeme novou zákonnou formu pro takovýto model nezávislého praktického učňovství. Také se to teprve učím. Takže kdo je učeň? A všechno je škola...

Atelier vytváří dostatečné hodnoty pro obživu učňů (s přihlédnutím, ke komunitní kuchyni a soběstačným zahradám) i rozvoj pracovních prostor a přináší do školy uměleckořemeslné zakázky související s architekturou od stavebního řemesla až po předměty a objekty užitého a výtvarného umění.


Jozva Hyžný a Lotte Nouwkens:

Oba jsme vyrostli v maloměstském prostředí. Od dospělosti žijeme ve větších městech. Život ve městě má spoustu výhod. Člověk si může kdykoliv zajít na kafíčko, do kina nebo do divadla, vzdělávacích možností je tu spousta,  jakož i (indoorových) sportovních aktivit, a pracovních příležitostí.  A tohle není zdaleka všechno. Celkem dobře se žije ve městě. Ale pak přijde ta chvíle, když člověk začíná toužit po něčem jiném. Po klidu, po blízkosti přírody, po domečku místo bytu, po zahradě, po možnosti pěstovat vlastní zeleninu. V nás ta touha zraje už dlouho, ale po loňském narození našeho syna jsme cítili, že nastal čas tu touhu přeměnit na plány a ty plány začít realizovat. Chceme, aby náš syn věděl, že zelenina pochází ze záhonu a ovoce ze stromu nebo keře. Chceme, aby mohl každý den strávit spoustu času venku, aniž bychom museli kvůli tomu cestovat přes celé město nebo zaplatit za to velké peníze. Chceme, aby pro něho bylo samozřejmostí, že může skočit k sousedům si zahrát s dětmi. Chceme svoje sousedy znát, dobře znát, mít stejný pohled na svět a na život a navzájem se moct obohatit. Chceme žít zdravý, přírodě šetrný a co nejvíc soběstačný život. Chceme si postavit svůj domek. Chceme mít domov, kde můžeme přivítat lidi a kam se lidé budou chtít často vrátit. Chceme se nadále a neustále vzdělávat. Chceme také předat svoje znalosti a dovednosti lidem, kteří o to stojí. Takhle bychom chtěli žít. Na venkově. Na Vesničce SoMA. A ty věci z města, které máme rádi, už nebudeme potřebovat, anebo si je tam vytvoříme.


Aleš Lindovský a Andrea Svobodová

1. Jak chceme ve vesničce SoMA žít

Jsme mladý pár a chtěli bychom vytvořit náš vlastní prostor lásky na rodovém pozemku pro děti, které v blízké době plánujeme. Naše přání je žít v souladu s přírodou, využívat možnosti pozemku a přírody, aniž bychom ji svým jednáním poškozovali. Děti chceme vychovávat k lásce a úctě k přírodě, k čemuž nám bude napomáhat lesní školka a později i škola ve vesničce.
Náš pozemek bude vytvořen dle přírodních pravidel se schopností trvalé udržitelnosti (permakultura). Rostliny na zahrádce nám budou poskytovat hlavní zdroj potravy, budou rozličných druhů: bylinky, zelenina, ovoce, ořechy, obilí a další plodiny. Na rodovém pozemku budou s námi žít domácí zvířata jako slepice, které budou snášet vejce, také kozy a ovečky na mléko a vlnu, kterou bychom se rádi naučili zpracovávat. Jako kamarád s námi bude také oslík, máme dva pejsky, kteří si budou užívat zahrádku s námi.
Chceme se obklopovat zvířaty, rostlinami, láskou a pozitivní energií, kterou příroda nabízí. Rodový pozemek bude naší oázou a vysněným rájem.



2. Jakou roli budeme hrát ve vesničce SoMA

Andrea – vystudovala jsem taneční konzervatoř a poté jsem tancovala v baletním souboru v Plzni, nyní studuji obor fyzioterapie na Západočeské univerzitě a brigádně pracuji ve wellness jako masérka. Velmi mě zajímá pohybový aparát člověka, zdravý, přirozený pohyb a cvičení, možnosti úlevy od bolesti a léčby úrazů pomocí fyzioterapeutických poznatků. Své znalosti z oblasti pohybu, fyzioterapie a masáží mohu nabídnout obyvatelům SoMA vesničky. Ráda cvičím jógu a pilates a časem, až lépe porozumím jejich principům, bych se chtěla věnovat i instruktorství jógy, pilates a celkově zdravého cvičení, které zvyšuje kondici, zdatnost a pružnost, aby každý, kdo o to bude mít zájem, mohl využívat své tělo podle svých představ, bez omezení, bez bolesti a maximálně funkčně. Dalším mým velkým zájmem jsou pejsci, se kterými závodně běhám agility, začínáme s tréninkem pasení, účastnili jsme se i výstavy a trénujeme různé psí triky a poslušnost. Začínám se zajímat také o fyzioterapii u psů a jiných zvířat.

Aleš – jsem profesionální tanečník zaměřený především na moderní tanec, ale není mi cizí ani balet, lidový tanec a muzikálový tanec. Ve vesničce SoMA budu rád vyučovat malé i velké od úplných základů až po technicky náročnější prvky.
Mnoho let se věnuji lezení a hodlám se o nabyté zkušenosti podělit se všemi, koho to bude zajímat. Myslím, že většina dětí bude mít o tuhle disciplínu velký zájem, ať už půjde o lezení po stromech, bouldering, lezení na umělých stěnách, skalní lezení či jen horskou turistiku a pobyt v přírodě.  Během svého života jsem se naučil mnohým sportům na amatérské i poloprofesionální úrovni a rád se budu věnovat jejich výuce a svému zdokonalování.
Společně chceme být dobrými sousedy a přáteli všem členům vesničky. Rádi se podělíme o své znalosti a přiučíme se mnohému novému.


Jitka Šmejkalová

Pro naplňování našeho potenciálu je důležité prostředí ve kterém žijeme. Čistý vzduch, čistá voda, živé jídlo bez chemikálií, sdílení emocí, život v komunitě. Takový život nás vede k životu v harmonii, lásce, svobodě, zdraví a radosti. Proto ho chci naplnit v podobě školy SoMA. Chci vytvořit prostředí, zdravé a přirozené pro výchovu a vzdělávání našich potomků. Kde budou moci být sami sebou, moci zdravě projevovat emoce a učit se ve škole života.




Ve vesničce budu dělat, co bude potřeba a bude mě to nějakým způsobem bavit a naplňovat. Zahradničit, tvořit, učit se ve školce s dětmi a organizovat akce.
Prostředí pro život jsem navrhla na 1 ha půdy , viz. obrázek. Však vystačím si i s menší plochou. Chtěla bych mít na zahradě: osobní dům, osobní dům pro hosty, šicí dílnu, záhonky pro obživu, mini lázně s potní chýší, kousek lesa jako obývák, ovocný sad a malinový ráj. Pěstovat chci hlavně maliny, jedlý kaštany, tabák a bylinky.
Působím ve sdílené šicí dílně Pokoj č.10 (pracovně nazván jako Zašívárna). Konáme workshopy s Kudlankou, společném prostoru pro recyklační tvoření. Chtěla bych otevřít dílnu i ve vesničce a pokračovat v těchto aktivitách. Pořádat výměnné bazárky oblečení, recyklačně tvořit a šít.

Velebilovi
(Jirka Velebil, Edita Velebil Nedvědová, Salome Lilith Velebilová, pejsek Marley)

Naše přání
Ideální představa o našem životě je ta, že žijeme v prostoru rodného domu/rodné zahrady většinu společného času, učíme se porozumět sami sobě skrze poznávání přírody kolem a v nás. Jsme z velké části, anebo zcela soběstační. Máme tři děti, narozené doma, vychovávané a vzdělávané mimo klasický systém (nejlépe doma). Pracujeme převážně z domova, přijímáme zde návštěvy, ale občas se jedeme „socializovat“ i mimo bydliště. Každý máme dostatek prostoru na své osobní i společné zájmy. Jíme co nejzdravěji a nejetičtěji. Žijeme v lásce a harmonii :-).

Dům a rodovou zahradu jsme se rozhodli postavit pro sebe a naše děti. Je to náš společný, dávný sen. Máme touhu vyprostit se ze současného stylu bydlení.

Jirka
jsem manžel a otec, zahradník, botanik, výzkumný pracovník v oblasti krajiny a okrasného zahradnictví, školák SoMA. Je mi 33 let, pocházím z vesnice Třebešice na Benešovsku, miluju svou rodinu, přírodu, hudbu a zpěv. Po absolvování Střední zahradnické školy a Vyšší odborné školy zahradnické v Mělníku, obor zahradník, jsem pokračoval ve studiu na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně v programu Zahradní a krajinářská architektura, oboru Management zahradních a krajinářských úprav. Pracuji ve Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví, v. v. i., v Průhonicích jako botanik, dendrolog (dendrologie: odvětví botaniky studující dřeviny). Od útlého věku mě uchvacovaly rostliny. První středoškolská vize, navrhovat konvenční rodinné zahrady, mě opustila po několika demotivujících zkušenostech, a tak jsem svou pozornost zaměřil právě na studium rostlin, jejich vztahů s prostředím i mezi sebou navzájem. Využíval jsem k tomu nejschůdnější cesty v našem vzdělávacím systému, až jsem se „vypracoval“ na pozici výzkumného pracovníka. V současné době tápu, zda je toto zaměstnání slučitelné s vizí svobodného života a pevného zdraví. Hledám nový životní směr a nadšení z tvoření. Jsem relativně dobře manuálně zručný a mám schopnost rychle se učit. Jsem vegetarián.

Vize do budoucna:
1. Chci založit rodovou zahradu a postavit v ní dům pro svou rodinu.
2. Spolupořádat přednášky či terénní exkurze na téma rostliny, permakulturní zahrada, obnova krajiny.
3. Najít nový směr v životě, seberealizovat se.
Chtěl bych se naučit postavit vlastní dům, pracovat se dřevem v oblasti přírodního stavitelství i volné tvorby, permakulturně pěstovat rostliny, pořádně se naučit anglicky, znát noty, hrát lépe na kytaru, volně dýchat a pohybovat se.

Edita
jsem člověk, žena, manželka, matka a hledající. Hledám samu sebe v té nejryzejší podobně, se kterou jsem přišla na svět a postupem času ztratila pod tíhou zaběhnutých vzorců mé rodiny, společenských dogmat a kolektivních traumat. Nyní se tedy snažím pochopit, kdo skutečně jsem a kam bych chtěla v životě směřovat. Velmi mě oslovily knihy o Anastasii od V. Megreho, vnitře se mnou rezonovaly a myslím, že změna stylu bydlení a přístupu k přírodě může ukrývat odpovědi na mé otázky, týkající se žití. Vystudovala jsem stejnou střední školu jako Jirka, dále studovala na Univerzitě Karlově v Praze obor Čeština v komunikaci neslyšících, ale nedokončila. Prošla jsem mnohými sebepoznávacími kurzy. Nyní jsem na mateřské dovolené s naší dcerou. Dále bych se ráda věnovala i profesně tanci (kurzy svobodného léčivého tance, začínám projekt „Tančím SRDCEM“), oslovují mě ženské kruhy, pořádání rituálů. Jsem kreativní při zařizování interiéru. Jsem vegetariánka.

Vize do budoucna - zájmové okruhy: tanec, červený stan, přirozené porody, děti.

Salome
jsou nyní dva a půl roku. Narodila se jedné horké letní noci doma v ložnici, a myslím, že jsme si všichni velmi blízcí, že nás tento okamžik velmi významně ovlivnil. A věřím, že to pouto, které jsme si společným, nerušeným začátkem vytvořili, nám vydrží navěky. Salomínka je velmi bystré dítě, umí být velmi pozorná a citlivá, ale zároveň si také umí říct, co chce a co potřebuje. Doufám, že jí toto sebe-vědomí vydrží až do dospělosti. Rádi bychom, aby měla možnost vyrůstat v bezprostřední blízkosti přírody, nejlépe na svém rodovém statku, v okruhu podobně naladěných dětí i dospělých.

Marley
je náš pejsek, kříženec pražského krysaříka. Je bázlivý a nedůvěřivý. Nejlépe se cítí uvnitř našeho rodinného kruhu. Rozdává nám samou radost.

Na vztazích mezi sebou a na upevnění našeho zdraví stále pracujeme. Naše přání je žít šťastně sami se sebou, se všemi a se vším! Nechť se tedy naše sny stanou skutečností :-).

Vysněný pozemek  Co zde chceme:

Dům – základy domu nejspíš na pasech (v kombinaci s pěnosklem?). Dřevostavba s libovolnou vnitřní izolací (celulóza/sláma?). Rádi bychom se zcela vyhnuli OSB deskám, nejsou nám sympatické. Na střechu pravděpodobně pálenou krytinu. Střecha valbová nebo stanová, korespondující s okolní vesnickou architekturou. Střecha by měla být s přesahem, zakrývajícím terasu kolem celého domu. Terasa by měla sloužit k relaxačnímu posezení (závěsná houpací lavice, křeslo, východní strana?), jako letní kuchyň a posezení s přáteli (jižní strana?), k ukládání dřeva. Jako podpěrný materiál bychom rádi použili neopracované kmeny (klidně pak i v interiéru). Velmi důležitá je světelnost interiéru a propojení s venkovním prostorem, optickým i praktickým.

Místnosti v domě – zádveří, hlavní obytná místnost, tj. prostorný obývací pokoj s kuchyní, prostorné spací patro (ložnice, pokoj pro děti), koupelna + wc (rádi bychom, aby odpad z WC byl maximálně zkompostován, ale jasnou představu nemáme), technická místnost, šatna, spíž.

Interiér – Dřevo v kombinaci s jiným materiálem (hlína, obklady). Líbí se nám použití rostlého dřeva, přírodní barvy kombinované s barevnějšími detaily a doplňky. Ženě je blízký styl Provence, ale nelpí na něm.

Ložnice – měla by být jednoduše vybavena, sloužit především odpočinku, aby v ní bylo útulno a čerstvý vzduch. Postel musí být prostorná (předpokládáme, že s námi budou spát do určitého věku děti), nízká, dřevěná, bytelná.

Pokoje – alespoň menší 1-2 pokoje pro hosty, či odrostlé děti.
Koupelna + toaleta – v soukromí, samostatná/é místnost/i. Zařízení jednoduché: umyvadlo, vana (dřevěná?), malé úložné prostory, toaleta. V domě chceme co nejméně nadbytečných zařízení a technologických vymožeností. Vytápění domu versus vaření nám není jasné. Líbí se nám způsob vytápění centrálními kamny.

Studnu – chceme vodu z vlastní studny. Vodu chceme co nejefektivněji třídit a recyklovat.

Sklípek – mimo dům, zakopaný v zemi tak, aby splynul s okolním terénem a byla možnost do něj vstupovat.

Vyvýšené záhony – první pokus už jsme učinily v letošním roce na stávající zahradě. Tyto záhony jsou nám sympatické, ale samozřejmě mají svá pro i proti (např. se v nich krásně žije hlodavcům ze sousedícího pole, letos to „odneslo“ několik sazenic celerů a záhon brambor). Chceme být co nejvíce potravinově nezávislí, pěstovat ovocné a stromy a keře, rodové stromy, zeleninu, byliny i některé užitkové rostliny. Rádi bychom vybudovali různé „hmyzí hotely“, krmítka a pítka pro ptáčky, malé jezírko pro živočichy, kamenná místa pro ještěrky a hady atd. V blízké budoucnosti chceme včelařit.

Kompost – trvale kompostujeme všechny organické zbytky.

Kořenovou čističku – vodu z čističky bychom rádi využili na pozemku. Chceme také jímat dešťovou vodu ze střechy domu a ukládat ji.

Koupací jezírko – Jak jej efektivně napájet?

Cesty – budování cest se zpevněným povrchem chceme omezit na minimum, a to jen tam, kde to bude nutné. Ke stavbě cest chceme použít maximum přírodních materiálů. Cesty nebo spíše cestičky bychom asi udělali na trasách, které si nejvíce vyšlapeme při volném pohybu na pozemku. Asi bychom to řešili nějakými šlapáky ze dřeva, popř. přírodního kamene.

Úpravy terénu – hrubé modelace terénu bychom chtěli provádět jen do míry nezbytné pro realizaci jednotlivých staveb.

Energie – rádi bychom byli v tomto ohledu co nejvíce samostatní (samozřejmě dle reálných možností). Vodu bychom chtěli brát z vlastní studny. Připojení elektřiny z veřejné sítě bychom chtěli kombinovat s nějakým alternativním způsobem. Nechceme plyn, topit bychom chtěli dřevem. Internet.

Oplocení – dřevěný plot. Ve vzdálenějších částech pozemku dřevěný plot kombinovat s živým plotem pestré škály stromů a keřů.

Prvky zahradní architektury – skleník, zimní zahrada, domek pro hosty.

Libovolné vize a nápady:
Založení rodové zahrady v rámci projektu založení společné osady. Pěstování vlastních plodin. Obnova krajiny (obnova starých cest, alejí a remízů). Studium starých ovocných odrůd rostlin. Studium květeny „kolonizovaného“ území. Sběr a uchovávání léčivých bylin a plodů.