pátek 1. června 2018

Živím se projektováním přírodního bydlení. Nejraději se zabývám navrhováním domů, které mají plochu přízemí od 25 do 50m2 a k tomu úplně malé podkrovíčko. Pro život ve velké zahradě, se skleníkem, letní kuchyní a velkou krytou terasou to úplně stačí :-) Hodně pozornosti věnujeme úložným prostorům - vestavěným skříním, policím, knihovnám, šatně. Ale protože v malých domech není mnoho pokojů a protože místo skříně na harampádí raději uděláme okno do zahrady, nezbývá v domech přírodního bydlení mnoho prostoru pro ukládání věcí, které právě nejsou potřeba a neměly by být na očích.




Stěhování do malého domku otevírá pro řadu lidí nerudovskou otázku „kam s ním?“.

Ostatně tahle otázka v rychlé době spotřební kultury pronásleduje většinu lidí v naší zemi. Přirozeností člověka je vyzkoušet kdejaký recept, vynález, sport, hoby a umění a protože je jednodušší si například vysokotlaký čistič koupit než vypůjčit, někdy se nám něco někde nashromáždí :-)

Mě se taky nakupilo pár věcí. V dvaapadesáti letech má člověk spoustu nesplněných přání z mládí a když není čas, tak alespoň nějaké to vybavení sem tam... Můžu si to přeci dovolit... Díky Bohu mezi dobrými lidmi jsem se setkal s velmi příjemnou, osvícenou dámou, která mi dala odpověď na otázku klasika.

Iveta mi viděla na očích, že u mě doma není něco v pořádku. Mám toho nějak moc, nevím, kam dřív skočit, zapomínám, těžko se soustředím a nedotahuji věci do konce. Psychické potíže se somatizují nejen na těle, ale promítají se i do prostoru mého domova. A tak jsme se do toho dali. Do úKLIDU. Do úKLIDu tvůrčího a krásného do designového úKLIDu. „Začneme šatníkem, bude to trvat asi pět hodin“, doporučila Iveta na úvod. Všechny šaty jsme dali na velkou hromadu. Byl toho plný pokoj. A pak jsem zkoušel, s radostí vyhazoval, trpěl nerozhodností, zažíval nečekaná setkání i loučení, až z mého pánského šatníku, který byl vždycky minimální zbyla asi tak čtvrtina. Po úKLIDu jsem si dopřál klidu na uklizené podlaze.

„A teď bude dobré tvořit krásu a pořádek. Máte připravené krabičky?“ navrhuje Iveta druhý krok. Ze starých krabic jsme udělali úhledné šuplíčky, do kterých jsme přehledně naskládali speciální metodou moje oblečení, podle účelu a barevnosti. Každý kus je teď na očích v okamžitém přehledu. Hned vím, co je v prádle anebo co jsem zapomněl na zahradě. Není potřeba skříň, designově uKLIDněné prádlo je může být parádní doplněk interieru. Barvy a příjemný textil. Proč ne?

Začali jsme šatníkem, protože k ostatním věcem kromě oblečení míváme větší připoutanost a složitěji  se posílají dál, pokud je nechceme vyhazovat.

Takže za pět hodin jsem se zbavil jedné velké skříně věcí, naučil jsem se hravě skládat košile a kalhoty (to mě nenaučila ani maminka ani soudruh podplukovník na vojně ani manželka). Uvědomil jsem si, že nakupování vedle utrácení peněz způsobuje ještě ubývání prostoru, mentální zátěž a další čas na správu, úklid a péči o věci. Mám teď pěkně zařízený pokoj a světlo harmonie se šíří z police s oblečením do celého domova. Knihovna, spíž, kuchyně, pracovna a dílna to chtějí taky :-) Nevěřil jsem a už věřím. Neuměl jsem a už umím :-)

A ještě: protože dobrý dům tvoříme zvenčí i zevnitř, mám mnoho nápadů, jak začlenit dobře uklizené věci do designu interieru bez nakupování drahého nábytku. Navíc, až spolu budeme projektovat malý dům, mám pro Vás výborný kontakt na skvělou designerku Vašeho životního prostoru. A prostor je zadarmo!     

Petr M. Hájek